Vždyť přece ta žena ještě své dítě neviděla naživo a osobně, tak proč by k němu měla něco cítit? Jenomže když potom otěhotněly dvě moje kamarádky tak je moje sestra, tak všechny tři říkaly, že těhotenství je opravdu ten nejkrásnější cit na světě a že už své dítě miluji tak moc, že ho ještě ani neviděly osobně, takže jsem si uvědomila, že je se mnou asi špatně. Potom jsem se zase začala bát, že třeba své dítě nebudu vůbec milovat. Co se stane? Až dítě porodím a podají mi ho do rukou? Řekla jsem si, že tohle není vůbec možné. Takže jsem se svěřila své mamince se svým problémem. Ona mi řekla, že se nemám obávat. Moje maminka mi také řekla, že většina mateřské lásky a mateřských citů přichází až po porodu, když si žena vezme své dítě poprvé do náruče. Takže jsem si řekla, že možná má pravdu, ale i tak jsem se porodu velice bála, že nebudu nic cítit. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? Samozřejmě, že jakmile jsem držela své dítě poprvé v náručí, tak mně pohltil takový mateřský cit a taková mateřská láska, že se to nedalo ani popsat. A musím uznat, že své dítě miluji nadevše a opravdu bych pro něj udělala cokoliv, takže pokud si myslíte, že jste špatné, když necítíte mateřskou lásku, tak se nebojte, je to úplně normální. Někomu mateřská láska k dětem postupuje pomalu, ale nebojte, většinou se dostaví hned. Předpokládám, že každý, kdo má malé děti, tak je úplně bezmezně miluje. Abych pravdu řekla, tak já své dítě miluji opravdu tak moc, že bych pro něj udělala vážně cokoliv. Jenomže vám také řeknu a přiznám se, že když jsem byla těhotná, tak jsem vůbec necítila žádné mateřské city. To jsem nedokázala pochopit, proč zrovna já nemůžu milovat své dítě, které je ještě uvnitř mě. A byla jsem z toho velice nešťastná. Tak já jsem se bála s tím někomu svěřit, i když jsem si myslela, že by mi třeba někdo s tímhle mohl pomoct. Třeba je tak je úplně normální, že žena nemusí vůbec žádné mateřské city pociťovat, pokud je ještě dítě v břiše. 3.3/5 - (3 votes)